Rozhovor s Klárou Tománkovou

Krásnou a poetickou chvilkou v jinak přísném procesu výroby kosmetiky je pro nás moment, kdy se podaří dokončit a zkompletovat nový produkt a přijde čas na zachycení jeho finální podoby. V tu chvíli se potkáváme s naší oblíbenou spolupracovnicí Klárou Tománkovou, set dekoratérkou, stylistkou, kreativní duší a kamarádkou, se kterou vytváříme produktové kompozice. V rozhovoru jsme si Klárou povídali o jejím dětství, dalekých cestách, aktuální inspiraci, o poctivé práci i nejhezčích projektech, které možná (nevědomky) znáte…

Jaké bylo tvoje dětství v Klatovech? 

Byla jsem hodně pilná holka a naši mi naložili spoustu aktivit pro případ, že bych se chtěla flákat. Takže jsem po škole utíkala na výtvarku, angličtinu, gymnastiku nebo klavír. Skvělé byly prázdniny ve Strážově, koupání, houbaření, práce na zahradě, cesty na koupaliště na skládacím kole Eska, fantastické jídlo z vlastních zdrojů a neskutečně pozitivní přístup k životu mojí babičky Růženky.

Když jsi byla malá, chtěla jsi být…? 

Křoví… Tedy vokálová zpěvačka, která stojí v pozadí známého interpreta. Ne kvůli zpěvu, ale kvůli tanci. Nacvičovala jsem speciální pohyby, které jsem viděla v televizi, každý den v obýváku před vyleštěnou sektorovou stěnou. Pouštěla jsem si na gramofonu LP Abby, tančila o život a vymýšlela vlastní choreografie. Drželo mě to dost dlouho. 

Od malička jsem kreslila, později vystudovala uměleckou školu a díky životní cestě, kterou jsem si vybrala, jsem se stěhovala třiadvacetkrát!

Cesta ze školy k současnému povolání:

Od malička jsem kreslila, později vystudovala uměleckou školu a díky životní cestě, kterou jsem si vybrala, jsem se stěhovala třiadvacetkrát! Bydlela jsem na mnoha místech, v mnoha městech na dvou kontinentech. Odjela jsem brzy, bylo mi dvacet let a byla jsem dost vyplašená. Provdala jsem se do Kanady, do Montrealu. Nejdřív jsem se učila pořádně anglicky a francouzsky a čekala na status trvalého pobytu. Vše bylo nové, chodila jsem do školy, hlídala děti v židovských ortodoxních rodinách. Neměli jsme s mužem mnoho peněz, já milovala garážové výprodeje a charitativní obchody armády spásy, tam jsem vybírala nábytky a dekorace do našeho bytu. Mám vkus a cit pro detail, vnímám dobře barvy, tvary a prostor, to jsem tenkrát ještě nevěděla, ale zařizování mi šlo. Vidět ve staré věci potenciál, že se dá křeslo přečalounit, skříňka natřít a ze starých kašmírových svetrů ušít skvělé povlaky na polštáře, to byl ten můj dar. Dodnes ho používám.

V Montrealu jsem nejdříve pracovala pro jednu módní značku a vymýšlela pro ně výlohy a katalogy. To se později hodilo v Čechách při přípravě katalogů pro značku Pietro Filipi a stejně tak při dekorování výloh butiku Hermès (do nádherných scén Marka Cpina). Navážu na to, že mým velkým vzorem byla právě dáma jménem Leïla Menchari, která byla kreativní ředitelkou domu Hermès a královnou vytváření snových výloh pro tuto značku. Četla jsem o ní kdysi dávno článek a od té doby si přála dělat to, co ona. Byla mi obrovským vzorem, snila, podporovala řemeslo a šikovné lidi, i já se o to už dlouho snažím.

Mým velkým učitelem je můj dlouholetý přítel fotograf Robert Vano, je to úžasný a velmi dobrý člověk a někdo, kdo má vždy odpověď na moji otázku. Mám ráda jeho platinové fotky, buddhistický přístup k životu a to, že dává lidem druhé a třetí šance. I když mně dává strašnej kouř, kdykoliv přijdu na naše setkání pozdě.

Jak tě ovlivnily cesty a život v zahraniční? Co ti která země dala? 

Doba byla jiná než teď, odjela jsem v roce 1990 a před cestou do Kanady jsem byla jednou v Maďarsku na Balatonu. V Kanadě se mi zdálo zpočátku všechno krásný, ale v mé mysli navždy zůstane obraz přírody ve všech ročních obdobích, nekonečný horizont. Na severu země jsem měla pocit, že se můžu dotknout největších hvězd nad hlavou. Později jsme se přestěhovali do Emirátů, do Dubaje, pro mě to tenkrát nebyla nijak zvlášť inspirativní země, ale učila jsem v jedné soukromé výtvarné škole, kterou vedla velmi šikovná anglická malířka, kreslit děti a malovat, a tak jsem měla pocit, že dělám něco užitečného. Často jsme se vraceli do Francie, je to moje oblíbená země, líbí se mi tam všechno, hlavně lidi, mám tam skoro druhou rodinu.

Co tě inspiruje?

Řemeslo, příroda, cestování a potkávání se s lidmi, kteří umí něco vyrobit. Dobré knihy a pondělní kurzy Dějin umění, kam s kamarádkou docházíme. Vážná hudba, Bachovy Suity hrané Jiřím Bártou na violoncello mě uklidní a vymyslím u téhle hudby dobré věci.

Co tě inspiruje online? 

Je toho mnoho, každý den najdu nějakou novou inspiraci na Instagramu. Jsem trochu rozpolcená. Vadí mi, kolik času trávím na sociálních sítích, a zároveň mě těší, když objevím něco, k čemu bych se jinak nedostala. Tohle je má oblíbená IG desítka:
 

@cabanamagazine
@kinfolkandco
@mad_about_the_house
@pierre.yovanovitch
@ignant

@thesocialitefamily
@everbay.co
@halabalashop
@dream_casa
@decorno5


Jak poznat obsahově kvalitní lifestylový instagramový profil? Jak poznat šikovné lidi online? 

Influncerům občas chybí pokora. Ale to je na delší a hlubší debatu. Mám ráda, když příspěvek přinese chytrou informaci, vizuálně mě vezme na místo, kam bych se jinak nepodívala. Když si z IG profilu mohu udělat představu, co toho dotyčného baví, co má rád, a získám pocit, že to, co sdílí, ho doopravdy zajímá. I když, kdo ví? Jo, a jak poznám šikovné lidi online? Nepoznám, několikrát se mi stalo, že jsem měla představu, která se změnila, když jsem se s nimi setkala osobně. 

Jaké kulturní počiny z poslední doby ti utkvěly v paměti?

Chodím často a ráda do kina. Líbil se mi film Jojo Rabbit od režiséra Taika Waititiho, který se točil v ČR a moje drahá kamarádka Nora Sopková byla za set decor nominovaná na Oscara. Nejen vizuálně mi film přišel skvělý. Také jsem byla na křtu desky hráče na lesní roh Radka Baboráka a sdružení Orquestrina, hráli nově zaranžované kusy od Astora Piazzolly, hráče a skladatele argentinského tanga. Akce byla propojená s občanským sdružením nedoklubko.cz, které se stará o rodiny s předčasně narozenými dětmi. Byl to krásný večer podporující dobrou věc. V divadle jsem byla naposledy na představení Mosty času v Národním, jsou to choreografie Jiřího Kyliána, jehož práci nesmírně obdivuji. Moderní tanec propojený s klasickým mě naplňuje štěstím. A poslední výstava, která mě potěšila, byla ta Petra Síse v DOXu. 

Tví oblíbení fotografové?

Irving Penn, François Halard, Paolo Roversi a spousta dalších.

Zásadním projektem pro mne bylo vydekorování kláštera v Novém Dvoře, který přestavěl John Pawson, a také focení v něm pro americkou kosmetickou značku Fresh.

Jaké jsou zlomové projekty tvé kariéry?

Zásadním projektem pro mne bylo vydekorování kláštera v Novém Dvoře, který přestavěl John Pawson, a také focení v něm pro americkou kosmetickou značku Fresh. Nejenže jsem se dostala do nádherných míst, kam se běžně nepodíváte, pracovala jsem tři dny v tichu a fotila jsem s úžasným Christopherem Bakerem.

Jak už jsem zmiňovala, už od mládí jsem obdivovala Leïlu Menchari a přála si spolupracovat na výlohách značky Hermès. I tohle se mi splnilo a byla to nezapomenutelná zkušenost, navíc jsem měla skvělého učitele v Berlíně, od kterého jsem dostala spousty cenných rad.

Již víc jak třináct let je mým klientem americká značka Macy’s, pro kterou natáčím reklamy. Mezi mé klienty patří mnoho značek, např. Nespresso, Bulgari, Hermès, Preciosa, Lasvit, Moser ad.

Připrauji editorialy pro české i zahraniční časopisy, jako jsou Dolce Vita, Elle Decoration, Harper’s Bazaar, Elle, Proč ne?!, Esprit Lidových novin, FHM, NYT Magazine. A jsem šťastná, že mohu vytvářet tak krásné projekty, jako jsou editorialy inspirované a věnované osobnostem, např. Josefu Sudkovi pro časopis Dolce Vita:

Co všechno obnáší tvoje práce? Jak vypadá příprava na projekt? 

Vymyslím si projekt, připravím moodboard, zavolám fotografovi, jestli do toho se mnou chce jít, a pokud ano a nápad nám klient schválí, začne šrumec. Sháním věci, chodím po obchodech, vybírám, nechávám vyrábět rekvizity, objekty a pozadí, jindy hledám lokace. Při velkých projektech to za mě dělají jiní, při těch menších, např. focení pro časopisy, si vše zařizuji sama. Tady se pak klade velký důraz na inzerenty, aby se na někoho nezapomnělo a v editorialu se objevily všechny produkty, které mají. Při focení samotném stavím kompozice a zátiší z vybraných věcí a obdivuji umění fotografů, se kterými spolupracuji.

Tři místa na světě, která by měl každý aspoň jednou za život navštívit? 

Paříž moje milovaná, inspirativní vždy a v každém období. Jezero Atitlan v Guatemale, na ranní koupání pod sopkou nikdy nezapomenu. Dánský ostrov Bornholm, tady je vše nějaké takové ryzí a opravdové.

Nejhezčí místo v ČR je: 

Chatička mých rodičů na Šumavě v lese, boutique hotel Mezi plůtky, všechny přístupné stavby Jana Blažeje Santiniho Aichela a mnoho dalších míst.

Foto: archiv Kláry Tománkové, Benedikt Renč, Filip Šlapal, Christopher Baker, Michael Dvořák, Robert Vano.